Biologie:
Hlodavci
Hlodavci (Rodentia) jsou nejpočetnějším řádem třídy savci (Mammalia), který patří do říše živočichové (Animalia) a kmenu strunatci (Chordata). Pod řád patří 27 čeledí včetně známých potkanů, myší, ale také různorodých skupin jako dikobrazi, bobři, veverky nebo činčily. Zástupce řádu hlodavci najdeme téměř ve všech koutech světa, kromě Antarktidy, Nového Zélandu a některých oceánských soustroví.
Typickým znakem pro všechny hlodavce je diprotodontní chrup. Horní a spodní pár řezáků je přeměněn na hlodáky, které nemají kořeny a neustále dorůstají. Tato skutečnost nutí hlodavce, aby si zuby brousili, a tedy hlodali. Po řezácích následuje mezera (diastema) a několik stoliček, u některých hlodavců najdeme i třenové zuby. Chrup je redukovaný, chybí špičáky. Velikostně patří hlodavci mezi zvířata menší nebo středně velká, ale i zde je mnoho extrémů. Nejmenším představitelem hlodavců je myška dlouhoocasá (Delanymys brooksi) a největším je známá kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris).
Pískomil mongolský
Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) patří do říše živočichové (Animalia), kmenu strunatci (Chordata), třídy savci (Mammalia), řádu hlodavci (Rodentia), podřádu veverkočelistní (Sciurognathi), čeledi myšovití (Muridae), podčeledi pískomilové (Gerbillinae), rodu pískomil (Meriones) a podrodu Pallasiomys.
Ve volné přírodě se vyskytuje na území Mongolska, částečně Číny a Ruska, kde obývá především stepi a polopouště. Půda má písčitý charakter, na suché hlíně rostou různorodé traviny, byliny a zakrslé keře. Pro tuto oblast je typický nedostatek srážek. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 20°C. Zimy zde jsou chladné a suché, léta horká (teploty až 50°C). V těchto nehostinných podmínkách se u pískomilů vyvinuly dlouhé nohy vhodné ke skákání a rychlému útěku před stepními predátory a zuby vhodné k otevírání tvrdých slupek plodů rostlin. Rozloha teritoria se pohybuje od 320 m2 do 1550 m2 a pískomilové si tvoří složitou síť podzemních tunelů, které neustále hloubí nebo předělávají. Jedna nora může mít až 6 různých východů, čímž se efektivně brání vniku hada do tunelu. Ve volné přírodě mají mnoho predátorů – na rozlehlých stepích jsou to především káně a orli, na zemi pak hadi nebo jiní pískomilové, kteří usilují o nové území, samičky nebo „kradou“ potravu z cizího teritoria. Přestože se pískomil živí převážně obilninami, semeny a dalšími plody rostlin, obohacuje svůj jídelníček o hmyz a jiné bezobratlé živočichy, proto ho řadíme mezi všežravce.
Pískomil mongolský svým vzhledem nápadně připomíná větší myš nebo malého potkana. Uši jsou zakulacené, malé, postavené směrem nahoru. Oči jsou zpravidla korálkové, v barvě černé, nebo červené. Kolem tlamy má velké množství hmatových vousů. Charakteristickým hlodavčím znakem jsou přední a spodní řezáky přeměněné v hlodáky, které neustále dorůstají; nemají špičáky. Má silné nohy, které umožňují skákání až do výšky 50 cm. Dlouhý ocas slouží jako podpora při skákání, běhu a stabilizuje pískomila, když stojí napřímený (bez pomoci horních končetin). Jeho tělo (bez ocasu) je v průměru 12 cm dlouhé, osrstěný ocas má podobnou délku. Hmotnost dospělého pískomila se pohybuje od 52 g do 133 g, přičemž samec bývá větší než samice. Tělo pískomila je osrstěno celé, vyjma míst na uších, v okolí nosu a na konci končetin. Jejich srst je hladká, jednotlivé chlupy jsou velice tenké, délka se liší podle místa na těle – v oblasti hlavy je kratší, řidší, v dolní části zad je naopak delší a hustší.
Zbarvení pískomilů se vlivem šlechtění a úmyslného křížení podstatně změnilo, v posledních 20 letech bylo rozšířeno až o přibližně 40 různých barevných mutací. Původní přírodní zbarvení (agouti) je oranžovo-hnědé s šedou podsadou a černými konci pesíků, má bílé břicho a jeho oči jsou černé. Potlačením genu, který způsobuje různobarevnost srsti, byl vyšlechtěn černý pískomil, jehož srst je kompletně černá. Dále následovaly různorodé kombinace černé, šedé, hnědé, béžové, bílé či zlaté, se znaky (bílé fleky), s různým typem srsti (rex = rozčepýřená srst, wavy = srst je vlnitá) a dalšími vlastnostmi.
Pískomil je sociální živočich. V přírodě žije ve skupinách, které tvoří rodičovský pár, nejnovější vrh a pár starších mláďat. Na vrcholu skupinové hierarchie stojí jedna dominantní samice, která rodí mláďata, obvykle se během říje páří s několika různými samci. Po 25 dní trvající březosti rodí 2 až 8 mláďat, ve volné přírodě více než polovina nepřežije první měsíc života. Samice bývá obvykle krátce po porodu opět nakryta samcem. O mláďata se starají oba rodiče. Podobně jako jiní malí hlodavci se doživá kolem 2-3 let, v zajetí může však překročit hranici i 5 let. Co se týče aktivity, pískomil patří mezi zvířata s diurnální aktivitou, což znamená, že má přechodné stavy aktivity a spánku během celého dne.